O stromech a jejich pěstování existuje mnoho fám a mýtů, které se předávají z jedné generace na druhou. Abychom alespoň některé z nich uvedli na pravou míru, uvedeme dále řadu tvrzení, která jsou pravdivá a jsou založena na nedávných výzkumech. Každé tvrzení je následně vysvětleno.

 

PORANĚNÍ

  • Stromy jsou velmi odlišné od živočichů.

Lidé i zvířata mají schopnost hojení tím, že nahradí nebo obnoví poškozenou tkáň. Pokud se např. pořežeme na ruce, za pár týdnů bude místo poranění stěží rozpoznatelné. Stromy ale nemají schopnost nahrazovat poškozená pletiva. Jejich způsob, jak se vyrovnat s poraněním, spočívá v oddělení poškozených míst od zbytku zdravého stromu. Přitom ale ta část, která byla izolována, nemůže už přispívat k ukládání ani vedení živin. Každé další poranění pak vede k postupným omezením výživy stromu, takže opakované poškození může způsobit výrazné snížení vitality stromu.

 

KOŘENY

  • Většina stromů nemá kůlový kořen

V dobře propustných např. písčitých půdách můžou některé druhy jako dub nebo borovice vytvořit hluboké svislé kořeny přímo pod kmenem. Takové kořeny se běžně nazývají kůlové kořeny. Mnoho stromů ale nikdy nevytvoří kůlový kořen. V případě, že je spodní voda blízko povrchu nebo pokud se jedná o těžkou jílovitou zem, nedochází vůbec k vývinu kůlových kořenů. Stejně tak se tento druh kořenů obvykle nevyvine v prostředí městských výsadeb.

 

  • Kořeny rostou mnohem dále než je obvod koruny.

Stromy rostoucí v místech, kde jejich kořeny nemají žádná omezezení jako např. v lese, mají kořeny rozprostřené mnohem dále, než je okraj koruny. Dosti často je vzdálenost kořenů od kmene rovna výšce stromu. U výsadeb dosahuje vzdálenost kořenů od kmene až trojnásobek průměru koruny během 2-3let po vysazení.

 

  • Poškození kořenů na jedné straně stromu může způsobit prosychání koruny na stejné straně nebo kdekoliv v koruně. U některých dřevin jako dub zásobují kořeny na jedné straně živinami část koruny nad těmito kořeny. Pokud dojde k poškození kořenů, projeví se to opadem listů v části koruny nad poškozením. U jiných druhů stromů se může projevit poškození kořenů prosycháním větví kdekoli v koruně.

 

  • Zkrácení kořene nevede k rozvětvení po celé zbylé délce kořenu. Před přesazením balového stromu se často zkracují kořeny v očekávání, že dojde k zahuštění kořenů v balu. Nicméně k nejintenzivnějšímu růstu kořenů po zkrácení dochází právě v místě řezné rány, nikoli po celé délce směrem ke kmeni. Pokud má zkrácení kořenů splnit účel, musí být bal dobýván 10-15cm za místy zkracování, aby nově vytvořené rozvětvené kořeny byly součástí balu. Zkrácení kořenů by mělo být provedeno 6-10 týdnů před dobýváním balů podle místních zkušeností. Delší časový rozestup snižuje požadovaný efekt, neboť nové kořeny rostou rychle za obvod balu.

 

  • Točité kořeny vzniklé pěstováním v kontejnerech nepokračují v točitém růstu i po vysazení. Točité kořeny představují častou vadu rostlin předpěstovaných v kontejnerech. Mnohdy dochází i k několikanásobnému otočení kořenů podél stěny kontejneru. Pokud bychom takovýto výpěstek bez opravy vysadili, nedojde sice k narovnání doposud narostlých kořenů, nové kořeny ale porostou již samovolně správně paprsčitě od středu rostliny.

 

  • Věšina kořenů se nevyskytuje hlouběji než 90cm pod povrchem. Jemné kořínky jsou rozprostřeny obvykle mělce v hloubce cca 5-25 cm. Protože jsou jemné kořínky, které absorbují živiny ve formě roztoku z půdy, uloženy poměrně mělce, může i na první pohled malé narušení půdy pod stromem způsobit velké škody na těchto vyživujících kořenech. To se často stává u stromů v blízkosti stavenišť.

 

STAVEBNÍ ČINNOST V OKOLÍ STROMŮ

  • Poměrně malé poranění kmene během stavebních prací nebo i kdykoli jindy může mít za následek velké poškození stromu. Protože stromy nedovedou nahrazovat poškozenou tkáň jako živočichové, tak každé poranění trvale snižuje odolnost stromu proti zátěži způsobené hmyzem, nemocemi nebo jinými faktory. Navíc následkem přejezdů stavební mechanizace přes kořenovou zónu můžou být poškozeny kořeny. Dokonce i jeden přejezd stavebním strojem přes oblast kořenů způsobí vážné poškození kořenového systému. Pro stromy, které chceme zachovat je tedy nutné udělat taková opatření, aby se žádná stavební mechanizace nemohla pohybovat alespoň v prostoru ohraničeném průmětem koruny.

  • Pro zachování stromu je nutné ničím během stavby nenarušit půdu v rozsahu od kmene po průmět okraje koruny. V žádném případě se zde nesmějí pohybovat stavební stroje. Abychom tuto podmínku zajistili, je nezbytné vybudovat pod obvodem koruny pevné oplocení. Takové oplocení nejlépe zajistí strom před všemi škodami, které by mohly na staveništi vzniknout.

  • Rovnání terénu prováděné za účelem založení trávníku nebo výsadby keřů je pro stromy škodlivé. Protože naprostá většina aktivních kořínků je umístěna blízko povrchu půdy, může snížení terénu o cca 15 cm mít za následek velmi vážné poškození kořenového systému. Při návrhu zahradnických úprav v místě se starými stromy, které se mají zachovat, je správný postup takový, že se do projektu převezme stávající výška terénu. Pokud jsou změny výšky terénu nutné, pak doporučujeme staré stromy odstranit a místo nich vysadit do nových výškových úrovní mladé stromy.

  • Strom, který bez zjevné újmy přežije několik let po ukončení stavby, může přesto později uhynout z důvodu dřívějšího poranění během stavby. Běžně se stává, že po skončení stavebních prací stromy uhynou. Nejčastěji se začátek usychání projeví během roku až dvou jako následek zásadního poškození kořenového systému. Takto poškozený strom může zcela zahynout v období 3-4 let, i když není vzácností, že postupné chřadnutí trvá 5-15 let. Někdy poškozené stromy zdánlivě dobře rostou po několik roků a potom během nějakého stresu jako např suchého období se objeví opadávání listů, po němž následuje rychlý úhyn během 1-2 let.

 

KMEN A STAVBA KORUNY

  • Deformovaný kmen je stejně pevný jako rovný. Kmeny s mírným vybočením, zkroucením nebo ohybem nemají nižší pevnost než rovné kmeny. Kmen zdravého stromu se navíc časem obvykle vyrovná-se zvětšujícím se průměrem je kmen stále rovnější.

  • Čím je větev blíže k vodorovné poloze, tím je pevněji ukotvená ke kmeni. Svisle rostoucí větve jsou nejméně pevné. Větev, která vyrůstá prakticky svisle se může stát druhým vrcholem. Vzniká tak vidličnaté neboli kodominantní větvení, které je velmi nebezpečné, neboť není pevné a ohrožuje strom rozštípnutím koruny s následnou destrukcí celé dřeviny.

  • Řez na pahýl ohrožuje bezpečnost stromu. Řez na pahýl znamená řez vedený v libovolném místě mimo rozvětvení. Takový řez by se neměl prakticky provádět (existují vyjímky), protože má za následek vyrůstání velkého počtu větví z okolí řezu, které jsou ale slabě ukotveny a mohou se časem od základu vylomit. Navíc do původního pahýlu často proniká infekce, která dále místo připojení nových výhonů oslabuje. Správný postup je řez provést vždy v místě větvení.

  • Strom s více souběžnými kmeny bude časem představovat nebezpečí pro lidi i majetek. Vždy je nutné zabránit vzniku souběžných kmenů. I když taková dřevina možná vypadá v mladém věku zajímavě, jako starší bude nebezpečná. Uspokojivé pevnosti koruny dosáhneme, když budou kosterní větve rozmístěny 45-90 cm podél hlavní osy a jejich úhel odkonu bude min. 40° vzhledem ke kmenu.

 

ŘEZ

  • Stromy nemají schopnost hojení (nahrazení poškozených buněk), dokážou jen poškozenou část oddělit od zdravé. Aby rostliny přežily, musejí mít schopnost oddělit poškozenou část. Zával, který se tvoří při poškození kmene nebo po řezu, pouze uzavírá poškozenou tkáň.

  • Paralelní řez (tzv. lízanec) je jednou z nejvážnějších vad při řezu stromů. Výzkum potvrzuje, že takový řez je enormně škodlivý pro zdravotní stav a také významně zkracuje životnost stromů. Paralelní řez se dlouho zaceluje, řezem za přirozené ochranné bariéry je pak dřevina vystavena negativnímu působení vnějšího okolí a infekčnímu tlaku patogenů. Oprava není možná. Správný způsob je řez na větevní límeček (kroužek), který je obvykle viditelný u nasazení větve při kmeni. Po oddělení větve tímto postupem se sice může zdát, že jsme ponechali malý pahýl, nicméně při správném provedení je takto odstraněna celá větev a přitom není poraněn kmen.

  • Rychlá tvorba závalu kolem odřezané větve nemusí znamenat, že byl řez proveden správně. Zával se tvoří bez ohledu na správnost řezu, takže i při mohutné tvorbě závalu může dojít k průniku a rozvoji nemocí ve stromě.

  • Žádné hmoty na překrytí řezných ran nemohou zabránit v proniknutí infekce do dřeva. Ochranné hmoty a nátěry nemají žádný přínos pro strom, někdy mohou být dokonce i škodlivé. Pokud má být použito zatření ran z estetických důvodů, měla by se použít co nejtenčí vrstva. Průniku infekce do dřeva lze za bránit pouze správným řezem ve správnou dobu.

 

VÝSADBA

  • Dřeviny by se nikdy neměly vysazovat hlouběji, než rostly ve školce. Balové stromy a keře se vysazují stejně vysoko nebo i poněkud výše, než byly předpěstovány. U kontejnerovaných výpěstků je nezbytné zjistit výšku kořenového krčku a nejvyššího kořene, protože bývají velmi často v kontejnerech utopené. Přebytečný substrát se odstraní a provede se výsadba tak, aby nejvyšší kořen byl cca 5cm pod povrchem půdy. Kořenový krček musí být vždy viditelný. Zvláště v těžkých půdách je velmi důležité věnovat hloubce výsadby značnou pozornost. Hluboká výsadba má za následek živoření a mnohdy i úhyn dřeviny.

  • Vysazovaným stromům nijak nepomáhá vylepšování okolní půdy. Půda z výsadbové jámy se použije k obsypání kořenů nebo kořenového balu. Do této půdy není nutné nic přidávat. Je prokázáno, že žádné vylepšení nezlepšuje ujmutí ani nemá vliv na následný růst. Po výsadbě je vhodné použít cca 7cm vrstvu mulče kolem vysazeného stromu. Mulč nemá ležet na vlastním balu, jen za jeho obvodem.

  • Stromy by se neměly hned po výsadbě nijak řezat. Dříve se takový řez doporučoval s odůvodněním, že se musí vyrovnat poměr kořenů a koruny. Žádné větve ani výhony by se neměly hned po výsadbě zkracovat, protože v růstových vrcholech vznikají rostlinné hormony, které podporují růst a obnovu kořenů. Řezem by pak došlo k zpomalení procesu ujímání na stanovišti. Výchovný řez je vhodné začít dělat až 1 rok po výsadbě.

 

HNOJENÍ

  • Ujmuté stromy není nutné pro udržení dobrého stavu hnojit.

  • Zapravovat případné hnojivo hlouběji do půdy nemá žádné opodstatnění. Aktivní kořínky stromů jsou uložené mělce v půdě mezi kořeny trav a keřů. Hnojivo rozhozené na povrch hnojí stejnou měrou trávy, keře i stromy.

  • Hnojivo není „potrava“ pro rostliny. Stromy využívají prvky z hnojiva pro produkci cukrů, bílkovin a dalších látek ,které by se daly označit jako „potrava“, tzn. rostliny si musejí svou “potravu“ nejdříve z hnojiva vyrobit.

  • Stromy nepotřebují velké dávky dusíky pro uspokojivý růst. Spad dusíku ze znečištěné atmosféry se u nás může pohybovat mezi 1-5g N/m2, další dusík se uvolňuje průběžně z humusové vrstvy. Některé byliny i dřeviny (např olše) mají na svých kořenech útvary s bakteriemi, které jim umožňují přijímat přímo vzdušný dusík. Po odumření bylin nebo opadu listů dochází k obohacování ornice dusíkem.


 

zahradysnapady.cz © 2018
Zahradysnapady.cz - Zahradní služby - Hodinový zahradník
Realizace pavelszabo.cz